Dne 16. září 2017 se tři členové parlamentu (Matěj Müller, Patrície Felcmanová a Adéla Preisingerová) zúčastnili tzv. Barcampu v Pardubicích. Jde o mezinárodní síť otevřených konferencí a workshopů, které se zaměřují na nové trendy a směry v odvětvích jako internet, webdesign, nové technologie, reklama, podnikání apod. Speciálně pardubický Barcamp byl zaměřen na rozvoj mladých lidí a podporu jejich účasti na veřejném dění. Členové parlamentu navštívili postupně několik přednášek, mezi nimi například o facilitaci (komunikaci ve skupině a její vedení), tvorbě a přípravě na rozhovor, Česko-Německých vztazích, nebo vlivu médií na každého z nás. Součástí celého dne byla také moderovaná diskuze s hosty, kterými byli Jan Husák (člen Evropské rady dětí a mládeže), Michaela Doležalová (bývalá předsedkyně NPDM a současná vyslankyně), Zuzana Vuová (Česká velvyslankyně při OSN) a Jakub Čech (Prostějovský aktivista). Hlavními tématy celé diskuze byly blížící se volby do poslanecké sněmovny, aktivita mladých lidí v rámci politiky a veřejného dění, ale také problémy spojené s Evropskou unií. Celou akci provázela skvělá atmosféra a všichni zúčastnění si odnesli spoustu nových informací.


Facilitace /práce se skupinou/ (Radek Drnovský a Vojtěch Benda)

  • Společnost Edutica (Facilitace – vedení procesu skupinových setkání) veřejná správa, zasedání (desítky až stovky lidí).
  • Seznámení, prezentace prvotních záměrů celé přednášky.
  • Čeho se může týkat facilitace – proces, neformálnost, usnadnění, skupina, komunikace, cíl, čas, zůsob  ->> definice: „Vedení procesu jednání skupiny osob, které má určitý cíl, probíhá ve vymezeném čase, způsobem, se kterým všichni souhlasí“
  • Jaké nástroje facilitátor používá? -> Dotazování, řízení procesu diskuse, orientace v diskusi, přizpůsobení podmínek práce s prostorem). Opakování – cíle, čeho už jsme dosáhli. Seskupování – shrnování do množin. Pojmenování skupiny myšlenek.
  • Co potřebujete od skupiny vy? – spolupráci, nadšení, aktivita
    Co potřebuje skupina od vás? – vedení, oční kontakt, „bezpečný aktivizující rámec“ BAR
  • Model trojjediného mozku ->
    1) plazí mozek (mozkový kmen) -> ovlivnění reakcí, zima, teplo, hlad, sytost
    2) opičí mozek (lymbický systém) -> pravidla, struktura, bezpečí, hierarchie, emoce
    3) rozum -> umíme si uvědomit sami sebe, přítomnost, minulost, budoucnost, abstraktivita, logika
  • Plazí mozek – fyzické potřeby, hlad, žízeň, únava, teplo, světlo, pohodlí
    Opičí mozek – sociální kontakt, zábavné podání, uznání, vztahy ve skupině, vyjasnění rolí -> kdo tady je?; znám ostatní?; patřím mezi ně i já?; co si o mně myslí?; jsme na stejné úrovni?; kdo tomu šéfuje?; kdo je mi tu nejsympatičtější?; kdo mě nejvíc štve?
    Rozum – informace, logika, smysl, struktura, srozumitelnost jazyka
  • „Nakrmit ještěrku, pohladit opici a pustit se do práce“

Politické vzdělávání v Německu

Georg Pirker – Pracovní skupina německých středisek vzdělávání -> spojuje nejrůznější spolky, vzdělávací ústavy, v tématech demokracie a lidská práva. Práce s mládeží, politické vzdělávání. Zprostředkovatel vědomostí. Univerzitní vzdělání v politických a historických vědách. Neúspěšná akademická kariéra. Apolitičnost mladých lidí.


Moderovaná diskuse

Vystavte účet politikům o zásluhách stavu světu (1-5)

4/3- (Příklon ke studentům a školství) Jan Husák
3 (Mládežnická politika) Michaela Doležalová
4/5 (stát se nesnaží diskutovat s lidmi, /před volbami – marketing/) Jakub Čech

Jaká je naše generace?
Apatičnost k politice v evropském měřítku v celosvětovém měřítku, na českých školách se méně diskutuje. Na středních školách mladí lidé názory mají, ale nesdílí je, nechávají si je pro sebe. Není nutné chodit do politických stran, abychom sdíleli svůj názor. Ale vzhledem k okolnostem své názory raději držíme v určit sociálně a osobnostní bublině a nepouštíme je ven. Mladí lidé v Čechách jsou chytří, ale nemají prostor ani vědomosti.

Jsme proevropská generace?
Mlaadí Češi jsou rozhodně proevropští. Čeští občané nemají rádi evropskou unii. Nějakou evropskou identitu máme, ale v současné době se nerovná proevropskost s EU.


Česko-Německé vztahy

Přednáška byla zahájena úvodem do historické stránky věci – ekonomicky výhodná oblast. Počátky sporů už v roce 2018, rozpory ohledně území. Vyvrcholením se stala Mnichovská dohoda, která přisoudila sudetské území pod třetí říši. V roce 1942 byly vyhlazeny Lidice. V roce 1945 skončila druhá světová válka a demokratické volby v roce 1948 vyhrála komunistická strana. Diplomatické vztahy se dále vztahují na politickou výměnu informací, nikoli na politickou spolupráci. Nejvíce se situace mění sametovou revolucí v roce 1989. 1993 pod tlakem spolkové republiky ohledně majetkových otázek se stával obsah smlouvy součástí politické diskuze více a více. V tomto roce také vznikají dva nové státy – Česká republika a Slovensko. Česko-Německá smlouva o spolupráci (místo ČSR). Update stávající smlouvy.

300 partnerství mezi Českou republikou a Německem – oblasti školství, sportu, průmyslu apod… Všechno funguje na bázi demokratické instituce. Zastřešováno je to tématem, které je nejprve prodiskutováno a souvisí s budoucností, kterou stvoříme. Těmi tématy se snažíme reagovat na politické souvislosti. Tématem poslední periody bylo „Kde jsem doma?“, což souvisí samozřejmě s migrační krizí. V roce 1997 bylo založeno česko německé fórum, a v roce 2001 bylo založeno mládežnické fórum a došlo zde ke shodě. Po prvních dvou letech se vytvořily 2 právní subjekty. Jeden na Německé a jeden na České straně. V praxi je problém s penězmi, neboť práce je ryze dobrovolná. Snaží se oslovit cílové skupiny, letos to byla odborná učiliště – nepovedlo se.

Do Německa na zkušenou – projekt vzniklý v roce 2005 -> pod Fórem mládeže, 2005 a 2011 to bylo odsouhlaseno jako pevný projekt, který dává mladým lidem možnost dostat se do Německa na studium. Slouží k posílení zájmu o Německo, němčinu. V roce 2011 byl projekt vyčleněn z fóra mládeže, protože narostl a byl organizovaný jako samostatný projekt. Nnyní máme vlastní středisko, ecistuje několik manažerských funkcí a zhruba 20 referentů. Každý projektový rok je připraveno kolem 100 prezentací. Pravidelně se také s finanční podporou rakouského fóra – do Rakousku.

Zhlédli jsme film o německo české spolupráci – studium Německé občanky v Praze -> její zhodnocení situace, učení se nových slov. Co nás spojuje – jsou tu nějaké problémy o kterých se hovoří? Všichni evropané.

Volná diskuse.


Manipulace médii

JE TŘEBA SI UVĚDOMIT

– Maximalizace počtu diváků, posluchačů, čtenářů = největší dosah nebo prodej
– Kulturní nebo politická agenda
– Cílem média není primárně informovat, ale vydělat
– Zajímavost zprávy z hlediska emocionálního dopadu -> PŘÍBĚH
– Kolik lidí to ovlivnilo? Kolik z těch lidí jsou naši? Jak daleko se to přihodilo?
– Kdo je vlastníkem daného média
– S jakou zemí je spjat? Je napojen na polit. stranu? Vlastní také nějaké jiné podniky?

Jednotlivé druhy manipulace

1) Vynechání = Záměrné vynechání důležitých souvislostí, zamlčení informací; „Víme, o kterých událostech se nedozvídáme nic, nebo jen velmi málo?“ (např. informování o odvetném opatření Izraele, ale prvotní výstřel z druhé strany je zamlčen -> vzniká idea napadení)
2) Výběr zdrojů = Jedná se o nesprávný výběr informačního zdroje nebo jeho absence. Nereprezentativní vzorek. „Dle názoru expertů“, „většina lidí věří“. Nejmenovaní lidé, neidentifikace důvodů, díky kterým je brán jako expert apod. Sdělení to dodává silnější váhu a její špatnou domněnku.
3) Rámování = Rámování je výřez části informace. Může se jednat o obrázek nebo i text. Jde o změnu významu vynecháním části informace. Smutným faktem je to, že pokud není vytvořeno hloupě, člověk nemá šanci ho odhalit. Rámování může být také nezáměrné.
4) Umístění = Umístění dané zprávy nebo informace na stránce, v sešitu, v čase – je znamením toho, jakou důležitost jí redakce přikládá a jak moc chce, aby jej čtenář/sledovatel zaznamenal. Nebo pokud běží informace na začátku zpravodajství nebo až ke konci. Obvykle se to dělá v rámci ekonomické situace -> snaha tyto informace schovat. Špatné zprávy zasílat v pondělí, pozitivní v úterý a ve středu (do redakce).
5) Nálepkování = Jde o změnu obsahu sdělení nálepkováním aktérů. Je to pohodlné, potencionálně devastující, a proto zákeřné. Označení např. za extrmistické, populistické, rasistické, xenofobní. Za socilaismu oblíbené – reakcionář, zpátečník, oportunista, kontrarevolucionář. Forma argumentu „ad hominem“ – útok na řečníka místo na podstatu věci. 100x opakovaná lež se stává pravdou. Nálepka je to proto, protože je to neopodstatněné, jde o čistou diskreditaci člověka, má mu nějakým způsobem uškodit.
6) Vizualizace informací = Například – obsah Belfast Telegraph, červenec 2006 – reakce světa na izraelský útok na Libanon. Když chceme ukázat nějaké ekonomické výsledky, nejlepší je to provést v grafu. „Velikosti fotbalového hřiště“ apod… Díky ilustraci/vizualizaci jde o zveličení a zvýraznění celé situace.
7) Vyváženost = Jde o zneužití podkladu vyváženosti médií. Co když ale strany v realitě vyváženy nejsou? Srovnejme: popírání holocaustu, popírání globálního oteplování. Technická (čas, prostor), vyváženost není věcná, pokud názory nejsou v realitě vyrovnaně konkurenční. Prostor je vychýlen pro jednu stranu. Důsledkem jsou falešné „dichotomie“ – chyba argumentace, která stačí do falešného sporu proti sobě jen dvě možnosti, které stojí proti sobě.
8) Tonalita/Emocionalita = Novinář vždy nějakým způsobem zprávu zkresluje. Živé vstupy jsou občas nadbytečné – živý vstup pro živý vtup samotný – reportáž má dodat na naléhavosti, důležitost a strhujícnost zprávy. I rychlou mluvou jde tato tonalita ovlivnit. V klasických médiích je to nejviditelnější v reklamě, nebo v politické reklamě. Video z reklamní kampaně 2006 (2 klipy). Barva ovlivňuje náladu sdělení – negativnost, šerost. Rytmika, pozitivnost, spokojení lidé, rodiny apod.
9) Vyhledávací bublina = První výsledek ve vyhledávání je vnímán jako nejpřesnější, na druhou stránku se dívá jen 10-15% lidí, podle některých studií Google ovlivňuje výsledky asi 70% všech voleb ve vyhledávání. Sociální sítě jsou sociální bublinou, které zkreslují realitu informací. Komnata ozvěn – skupina osob se utvrzuje ve svém názoru, názory se opakováním zesilují, ale tím zkreslujcí a naopak znehodnocují druhou stranu. Informace mimo komnatu/bublinu se k vám nedostanou. Tím, že jsme uzavřeni ve své sociální bublině – zesiluje přítomné názory, potírá nepřítomné. Uzamykáme se v ní sami, protože v ní vnímáme realitu -> zprostředkována stejnými lidmi se stejnými názory. Odmítači očkování, mimibazary, autismus. Islám v české republice nechceme apod. Uvnitř těchto sociálních bublin se ucelují ve svém názoru a mají pocit, že jejich názor je většinový – i když je uzavřený v dané bublině.